EZAU A JÁKOB

24. května 2018 v 10:05 |  STARÝ ZÁKON
GENESIS 25:19-35

Vzpomínáte si na příběh o Abrahamovi a Sáře? Pamatujete si, jak dal Bůh starému Abrahamovi slib, že mu dá velikou rodinu a že pokud budou Abraham a jeho děti Boha vždy poslouchat a důvěřovat mu, moc dobře se jim povede? Bůh Abrahamovi také prozradil, že jednou zachrání svět díky jeho rodině. Tento slib neplatil jen pro Abrahama, ale i pro jeho syna, pro syna jeho syna, a tak dále.
Bůh svůj slib splnil a Abrahamově ženě Sáře se narodilo miminko. To byl veliký zázrak, protože Sára už byla dost stará - starší než tvoje babička! Rodiče svého chlapečka pojmenovali Izák a celý život ho vedli k tomu, aby Boha miloval a poslouchal ho. Když Izák vyrostl, zamiloval si ženu, která se jmenovala Rebeka a oženil se s ní.
Rebeka, stejně jako předtím Sára, si moc přála miminko, ale dlouho se nemohla dočkat. Její muž Izák se ale od svého tatínka Abrahama naučil, že když se bude modlit a bude Bohu důvěřovat, Bůh mu v jeho trápení pomůže. A to se také stalo! Rebeka jednoho dne zjistila, že je těhotná. Přišlo jí, že se jí miminko v bříšku nějak moc hýbe a proto se ptala Boha, co se děje. Bůh jí řekl, že tam nemá jen jedno miminko, ale že tam má rovnou dvě - dvojčátka, a že se v bříšku pošťuchují, proto to Rebeka tak moc cítí. Řekl jí, že se takhle budou chlapečci pošťuchovat celý život a že každý bude úplně jiný. Také jí řekl, že až chlapci vyrostou, ten mladší bude silnější a důležitější a dokonce že ten starší bude tomu mladšímu sloužit. To bylo velice divné, protože tenkrát to bylo v rodinách vždy naopak - starší syn byl vždy ten nejdůležitější. Ale Bůh Rebece řekl, že s jejíma chlapečkama to bude jinak.
Když se pak miminka narodila, první vyšel z bříška chlapeček, který měl spoustu zrzavých vlásků a chloupků. Toho rodiče pojmenovali Ezau. Hned po něm se narodil druhý chlapeček, ten se jmenoval Jákob. Přesně jak Bůh předpověděl, bratři byli úplně rozdílní - jinak vypadali, jinak se chovali a také měli rádi úplně jiné věci. Ezau rád chodil do lesa a lovil zvěř, byl velice odvážný a to se moc líbilo tatínkovi Izákovi. Jákob zase rád trávil čas na pastvách s ovečkama nebo doma s maminkou, rád si s ní povídal a naučil se od ní moc dobře vařit.
Jednou, když Jákob zrovna uvařil svou vynikající čočkovou polévku, přišel Ezau z lesa, celý špinavý, vymrzlý a vyčerpaný a měl obrovitánský hlad. Doma byl ale jen Jákob a zrovna si pochutnával na své výborné horké polévce. Když Ezau svého mladšího bratra uviděl, zeptal se ho, jestli by mu nenalil také trochu té čočkové polévky. Jákob mu na to řekl, že mu polévku dá, ale jen pokud mu on za to dá na oplátku své prvorozenství.
Teď se asi ptáte, co je to to prvorozenství? Říkali jsme si už, že to dříve v rodinách chodilo jinak - bylo to tak, že syn, který byl prvorozený - to znamená, že se narodil jako první, tak ten dostal od svého tatínka spoustu majetku - dům, zvířata, pole a tak dále. Izák měl svému prvorozenému synu navíc předat i slib od Boha, který dal Bůh už před několika lety děděčkovi Abrahamovi, pamatujete? Takže když se Jákob Ezaua zeptal, jestli mu dá své prvorozenství, měl Ezau odpovědět: "Ne, to přece nejde! Nemohu ti jen tak dát ten důležitý Boží dárek." Jenže Ezau nemohl myslet na nic jiného než na svůj hlad a tak svému bratrovi řekl: "Klidně si ho vezmi, hlavně mi už dej tu výbornou horkou polévku, jinak umřu hlady". Ezau se rozhodl velice špatně a Bůh z toho byl moc smutný. Viděl, že Ezau nepochopil, jak moc důležitý je jeho slib.
Jenže ani Jákob nebyl bez chyby - jen poslouchejte, co pár let na to provedl! Jednoho dne, když už byl tatínek Izák starý a slepý, zavolal si svého prvorozeného syna Ezaua a požádal ho, aby šel do lesa, ulovil nějaké zvíře a uvařil mu z toho nějakou dobrotu. Chystal se mu totiž dát požehnání, protože byl prvorozený (pamatujete, co je to to prvorozenství?) - chtěl mu předat Boží slib, který on sám před tím dostal od svého tatínka Abrahama. Když to Rebeka slyšela, utíkala za Jákobem a řekla mu: "Tvůj otec se chystá požehnat tvému bratru Ezauovi. Já si ale myslím, že Boží slib bys měl dostat ty. Vím, že i ty si to přeješ, proto mě poslechni - dojdi pro dvě kůzláta a já z nich uvařím tatínkovo nejoblíbenější jídlo. Potom mu tu večeři odneseš ty a budeš předstírat, že jsi tvůj bratr Ezau." Toho se ale nejdřív Jákob bál. Řekl mamince: "Ale mami, Ezau je přece hodně chlupatý a já jsem úplně holý, co když na mě tatínek šáhne a pozná, že se ho snažím podvést?" Rebeka mu odpověděla: "Neboj se, zavážu ti kolem rukou a krku kozlí kůže." Na to Jákob řekl: "A co když tatínek pozná po čichu, že nejsem Ezau? On přeci jen voní jinak než já." Ale i s tím si uměla Rebeka poradit. Řekla mu: "Tak si na sebe vezmeš bratrovo oblečení." Jákob se i tak bál, ale doopravdy si moc přál dostat požehnání a Boží slib a tak maminku poslechl.
Představte si, že Rebece a Jákobovi jejich plán vyšel. Starý a slepý Izák si ničeho nevšiml a Jákobovi požehnal a předal mu prvorozenství a spolu s tím i drahocenný Boží slib. Umíte si asi představit, jak se Ezau strašne moc zlobil, když i on večer za Izákem přišel a požádal ho o své požehnání. Byl na svého bratra velice naštvaný a dokonce mu vyhrožoval, že ho zabije. Jákob musel tedy z domova utéct.
Když Jákob z domova utíkal, byl velice smutný. Uvědomil si, že už možná nikdy neuvidí svojí maminku, kterou měl moc rád. A bylo mu najednou hrozně líto, že podvedl svého tatínka a bratra. Uvědomil si, že i Bůh z něho musí být zklamaný. Říkal si: "Vždyť ale Ezau mi své prvorozenství prodal za misku polévky!" Ale ani to mu nepomáhalo. I přesto byl moc smutný a moc litoval, že něco tak špatného provedl.





JAK TO BYLO? Vytiskněte si obrázky (odkaz zde, obrázky jsou z krátkého filmu viz níže), vystřihněte je a kartičky schovejte po místnosti, např. v obálkách. Až je děti najdou, společně se na obrázky podívají a zkusí příběh sestavit a převyprávět tak, jak se stal.
Můžete takto i hodinu začít - děti najdou kartičky před vyprávěním příběhu a potom zkusí příběh sestavit a hádat, co se asi stalo.
S kartičkami si také můžete zahrát hru ZAPAMATOVAČKA (návod zde, dole).




1. Všichni čtyři hrdinové v tomto příběhu udělali velikou chybu - nedůvěřovali Bohu a dělali si věci po svém.
-Rebeka věděla, že Jákob jednou bude ten, kdo dostane Boží požehnání a jeho rodina bude vládnout nad rodinou svého staršího bratra Ezaua. Ona to věděla, protože jí to řekl sám Bůh - řekl jí přeci, že mladší syn, tedy Jákob, bude důležitější a že jednou bude vládnout nad starším Ezauem. Když uslyšela, že chce Izák předat požehnání Ezauovi, čekala s důvěrou, co udělá Bůh? Ne, místo toho se rozhodla vzít věci do svých rukou a navedla Jákoba, aby tatínka podvedl a získal požehnání pro sebe.
-Izák pravděpodobně o Božím slibu také od Rebeky slyšel, ale přesto řekl Ezuaovi, že právě jemu předá požehnání.
-Jak se provinil Ezau? (Nejdříve prodal své prvorozenství za misku polévky, i když věděl, že je prvorozenství v jeho rodině znamená i slib od Boha - nemyslel si, že je slib od Boha důležitý. A potom, když mu tatínek řekl, že mu požehná, měl mu odpovědět: "Ne, to nejde, já jsem své prvorozenství prodal Jákobovi")
-A jak se provinil Jákob? (Podvedl svého tatínka a lhal mu.)

Kdyby všichni Bohu důvěřovali a počkali, až on sám zařídí, aby Jákob dostal od Izáka požehnání tak, jak to Rebece řekl, když byli chlapci ještě v jejím bříšku, určitě by všechno dobře dopadlo. Ale konec tohoto příběhu je úplný opak dobrého, byla to hotová katastrofa - Maminka s tatínkem se určitě strašlivě pohádali. Ezau chtěl zabít Izáka. Izák se cítil podvedeně a nejspíš hrozně hloupě. Jákob musel utéct od své rodiny a určitě mu bylo líto, že je sám, nevěděl vůbec, co ho čeká.

2. Už jsi někdy udělal špatné rozhodnutí?
Každý někdy udělá špatné rozhodnutí. Je ale důležité se z chyby poučit a příště se rozhodnout jinak. Snažme se dělat věci tak, aby z nás měl Bůh radost. Můžeme si vždy řict: Jak by si to asi Bůh přál?




Hrnec s čočkovou polévkou - vytiskněte předlohu hrnce (odkaz zde) nebo dětem dejte papírový talíř, na který se potom nalepí čočka a obrázky jakékoliv zeleniny
Falešné chlupaté ruce - prostřihněte ruličku od toaletního papíru, na kterou nalepte falešné chlupy (vlna, vata, chlupatá látka,...)
Postavičky Jákoba a Izáka se vším, co k jejich příběhu patří :)







JÁKOB A EZAU - krátký kreslený příběh v angličtině (3 minuty)




Omalovánky k tématu najde zde, zde, zde a zde.
 

ABRAHAM

13. ledna 2016 v 11:11 |  STARÝ ZÁKON

BŮH VOLÁ ABRAHAMA
Gn 12, 1-8
Abraham byl pastýř. Bůh k němu promluvil: "Vyjdi! Vytáhni ze svého domova od svých příbuzných, z domu svého otce. Jdi do země, kterou ti ukážu. Učiním z tebe velký národ. Požehnám ti a tvé jméno bude velké. Na tobě všichni lidé poznají, co znamená být požehnaný. Všem, kteří ti přejí dobré, přeju i já dobré. Všechny, kteří ti přejí zlé, prokleju. V tobě budou požehnáni všichni lidé."
Abraham vyšel, jak mu Bůh přikázal. Bylo mu sedmdesát pět let. Vzal s sebou svou ženu Sáru, synovce Lota, všechna svá zvířata a všechny, kdo pro něj pracovali. Abraham šel do země, kterou Bůh slíbil jemu a jeho dětem. Do dobré a úrodné země, do země Kenaan. Tam postavil Abraham svému Bohu oltář.

BOŽÍ SMLOUVA S ABRAHAMEM
Gn 15,1-8; 18
Jedné noci mluvil Bůh s Abrahamem. Řekl: "Neboj se: Budu tě chránit a učiním tě bohatým." Abraham odpověděl: "K čemu je mi bohatství, když mi odpíráš to nejdůležitější: Nemám syna, který by byl mým dědicem a který by nesl dál mé jméno." Avšak Bůh vyvedl Abrahama před stan: "Pohleď vzhůru k nebi. Pohleď na hvězdy. Tolik synů a dcer budeš mít", Abraham uvěřil Bohu a Bůh jeho víru uznal.
Abraham rozbil svůj stan u dubů v Mamre. Za poledne seděl ve vchodu do stanu. Tu spatřil tři muže, kteří přicházeli. Abraham vstal a běžel jim naproti: "Nepřejděte mě. Pojďte a odpočiňte si." Abraham dal cizincům k jídlu máslo a mléko, maso a chléb. Po jídle se jeden z hostů zeptal: "Abrahame, kde je tvá žena Sára?" Abraham odpověděl: "Je ve stanu." Ale cizinec řekl: "Příští rok v tuto dobu zase přijdu. Tvá žena Sára bude mít syna."
Sára stála za Abrahamem ve stanu. Slyšela, co cizinec říkal. Smála se a myslela si: "Cizinec asi neví, jak jsem stará; také Abraham už je starý." Ale cizinec se zeptal: "Copak je u Boha něco nemožné?"

ABRAHAMOVA VÍRA
Bůh dodržel svůj slib. Sára, stará žena, se stala matkou. Abraham, starý muž, se stal otcem a dostal dědice. Sára a Abraham dali synovi jméno, které mu určil sám Bůh: Izák, tzn.: ať se Bůh laskavě usmívá. A Izák rostl.
Bůh chtěl Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: "Vezmi syna, svého jediného, kterého miluješ, a přines mi ho jako zápalnou oběť." Ráno vzal Abraham osla a naložil na něj dříví. Pak zavolal své služebníky a syna. Tři dny šli až k jedné hoře. Tam nechal Abraham služebníky a osla. Řekl jim: "Zůstaňte zde. Izák se mnou půjde na horu. Až se pomodlíme a přineseme oběť, vrátíme se." Izák nesl dříví. Abraham nesl nůž: a nádobu se žhavým uhlím. "Otče," řekl Izák, "máme dříví a oheň. Avšak nemáme žádnou oběť." "Bůh se o to postará," odpověděl Abraham. Na hoře postavil Abraham oltář z kamení. Nahoru naložil dříví. Potom svázal svého syna Izáka a položil jej na dříví. Vzal nůž.
Tu uslyšel hlas: "Abrahame: Nedělej chlapci nic zlého: Ukázal jsi mi, jak mě posloucháš a jak mi důvěřuješ. Byl jsi hotov dát mi Izáka - svého jediného syna." Když se Abraham rozhlédl, spatřil berana, který se zachytil v houští. Položil zvíře na oltář a přinesl Bohu oběť. Pak sešel s Izákem dolů.



BABYLONSKÁ VĚŽ

11. ledna 2016 v 11:35 |  STARÝ ZÁKON
STAVITELÉ MĚSTA
Genesis 10, 1-11
Noemovo potomstvo postupně zaplnilo celou zemi. Protože všichni pocházeli z jedné rodiny, mluvili stejným jazykem. Učili se hospodařit, pěstovat obilí, starat se o zvířata a také stavět města. Místo kamenů používali cihly, které na slunci vypalovali, a místo hlíny něco jako asfalt.
Když se všemu naučili, řekli si: "Teď si zbudujeme veliké město. V něm postavíme věž, jejíž vrchol bude sahat až do nebe. Tak se proslavíme a budeme žít všichni na jednom místě." Byli na sebe hrdí, jak to vymysleli. Byli přesvědčeni, že se o sebe postarají sami a že Boha nepotřebují.


VĚŽ DO NEBE
Genesis 11, 5-9
Bůh viděl, že lidská pýcha vyrostla tak, že se stala hrozbou lidem samým. Nezbývalo, než aby zakročil.
Řekl si: "Toto je teprve začátek. Když se jim stavba podaří, budou si myslet, že jejich úmysly jsou nade všechno. Zastavím je na této cestě. Zatím všichni mluví stejnou řečí. Zmatu jim ji, budou mluvit každý jinak a nebudou si už rozumět."
Jak rozhodl, tak udělal. Na zemi pak vypukl nepředstavitelný zmatek. Když se potakali dva lidé a jeden řekl: "Dobrý den", ten druhý nevěděl, co to znamená. Tak to bylo se vším. Teď bylo těžké něco společně budovat. Pán Bůh je pak rozptýlil po celé zemi. To město zůstalo nedostavěné. Dostalo jméno Bábel, což znamená Zmatek, protože tam Bůh zmátl lidskou řeč.


1. Co bylo špatného na tom, že si lidé chtěli postavit vysokánskou věž, která by šahala až do mraků? (Chtěli ji postavit ke slávě Boha?)
2. Pamatujete si, co Bůh řekl Noemu a jeho synům, když vyšli po potopě z archy? Řekl jim "Ploďte a množte se a naplňte celou zemi." Poslechli lidé Boha? (Neposlechli. Chtěli si postavit jedno veliké město a žít tam všichni na jednom místě). Jak Bůh lidi za tuto neposlušnost potrestal? (Zmátl jim jazyky, rozptýlil je po celém světě a znemožnil jim tak pokračovat ve stavbě věže).

Pro dospělé k lepšímu porozumění tématu více zde.

 


NOEMOVA ARCHA

8. ledna 2016 v 16:51 |  STARÝ ZÁKON
Genesis 6 - 9
NOE BUDUJE ARCHU
Když Hospodin viděl, že je mnoho lidské špatnosti na zemi a že veškeré myšlení a snažení jejich srdce stále jen směřuje ke zlému, litoval Hospodin, že udělal člověka na zemi, a trápil se ve svém srdci. Řekl: "Zahubím lidi, které jsem stvořil, z povrchu země: s lidmi i krotká zvířata, drobné živočichy i nebeské ptáky. Mrzí mě, že jsem je udělal." Noe však nalezl milost v Hospodinových očích.
Toto je rodokmen Noemův: Noe byl muž spravedlivý a bezúhonný mezi svými vrstevníky a chodil s Bohem. Noe zplodil tři syny: Sema, Chama a Jafeta.
Bůh řekl Noemovi: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším živým, neboť země je plná bezpráví, které lidé páchají. Zahubím je i se zemí. Udělej si archu z pryskyřičného dřeva, udělej v ní komůrky a vymaž ji smolou uvnitř i zvenku. Já sešlu potopu, vody na zemi, abych zničil pod nebem vše, co žije, v čem je duch života. Zahyne vše, co je na zemi. S tebou však uzavřu smlouvu. Vejdeš do archy ty, tvoji synové, tvá žena a tvé snachy s tebou. Ze všeho, co žije, co má tělo, ze všeho vezmeš po dvou do archy, aby zůstali s tebou naživu; bude to samec se samicí. Ze všeho druhu ptactva, krotkých zvířat i drobných pozemských živočichů, ze všeho po dvou přijdou k tobě, aby zůstaly na živu. Ty pak si obstarej veškerou potravu k obživě a zásob se jí; tobě i jim bude za pokrm." Noe všechno udělal právě tak, jak mu Bůh poručil.

V ARŠE
Hospodin řekl Noemovi: "Vstup do archy ty a celá tvá rodina, neboť jenom tebe jsem viděl jako spravedlivého před sebou mezi tímto pokolením." Neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť po čtyřicet dní a čtyřicet nocí a zničím z povrchu země všechny tvory, které jsem stvořil." Noe tedy udělal všechno, co mu Hospodin poručil.
Vešel tedy Noe a jeho synové, jeho žena a jeho snachy s ním do archy před vodami potopy. Z čistých i nečistých zvířat, z ptáků a ze všeho, co se plazí po zemi, přišli k Noemovi po dvou do archy, samec se samicí, jak mu Bůh poručil. Po sedmi dnech přišla na zemi voda potopy. Po čtyřicet dní a čtyřicet nocí pršelo na zemi. A Hospodin za ním zavřel.

NADĚJE NA ZÁCHRANU
Potopa na zemi trvala po čtyřicet dní, voda stoupala a nadnesla archu, která se zdvihla od země. Voda zmohutněla, velmi vystoupila nad zem a archa plula po vodě. Voda nad zemí stoupala čím dál tím více, takže byly přikryty všechny vysoké hory pod celým nebem. Voda nad ně vystoupila patnáct loket a přikryla hory.
Zahynuli všichni tvorové pohybující se po zemi: ptáci, krotká zvířata i zvěř, všichni drobní živočichové, kteří se hemží po zemi, i všichni lidé. Pomřelo vše, co mělo v nozdrách dech života, vše, co přebývalo na souši. Každý tvor, který byl na povrchu země, byl zahuben: lidé, krotká zvířata, drobní živočichové, nebeští ptáci. Byli vyhubeni ze země a zbyl jen Noe a ti, kteří s ním byli v arše. Mocně stoupala voda na zemi po sto padesát dní. Tu si vzpomněl Bůh na Noema a na všechnu zvěř i na všechna krotká zvířata, která s ním byla v arše, a seslal na zem vítr, takže se voda uklidnila.

KONEC POTOPY A DUHA
Uzavřely se prameny propastné hlubiny i otvory nebe a liják z nebe ustal. Po sto padesáti dnech začala voda ponenáhlu ustupovat ze země a opadávat. Když země vyschla, řekl Bůh Noemovi: "Vyjdi z archy ty, tvá žena, tvoji synové a tvoje snachy s tebou. Všechnu zvěř, která je u tebe, ze všech druhů ptáků, krotkých zvířat i drobných živočichů, kteří se plazí po zemi, vyveď sebou; ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí."
Noe vystavěl Hospodinovi oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všech čistých ptáků a obětoval zápalné oběti na oltáři. Bůh požehnal Noemovi a jeho synům a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Vše, co se pohybuje a je živé, bude vám k jídlu, všechno vám dávám právě tak jako zelené rostliny. Jen maso s jeho duší, to je krví, nesmíte jíst. Kdo prolije lidskou krev, také jeho krev bude prolita člověkem, neboť Bůh učinil člověka ke svému obrazu." Potom řekl Bůh Noemovi i jeho synům: "Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, Už nebude vodou potopy zahubeno všechno tvorstvo, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi." "Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým živým tvorem u vás pro budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí."



ADAM A EVA

13. listopadu 2015 v 20:59 |  STARÝ ZÁKON
Genesis 2:4 - 3:24
Bůh svěřil Adamovi a Evě svůj nový svět - měli se starat o rostliny a stromy, o ptáky, ryby a zvířata. Dal jim krásné místo, kde mohli žít. Byly tam studené řeky, stromy, které vrhaly stín, a mnoho různých druhů ovoce k jídlu. To místo bylo nazýváno zahrada Eden. Adam a Eva byli velmi šťastní. Jenom o jedné jediné věci jim Bůh řekl, že ji nikdy nemají dělat. Neměli jíst ovoce z jednoho zvláštního stromu - stromu poznání dobra a zla. Bůh jim řekl, že zemřou, když z něho budou jíst. A tak Adam a Eva žili jako Boží přátelé. A dělali to, co si Bůh přál.
Ale byl tam někdo, kdo chtěl Boží svět zkazit. Jednoho dne, když šla Eva kolem onoho zvláštního stromu, stromu poznání dobra a zla, uslyšela tlumený, syčivý hlas hada. "Podívej, jak je to ovoce dobré! Nesbíhají se ti na něj sliny? Nechceš ho ochutnat? Ovoce tě udělá moudrou. Když ho sníš, budeš moudrá jako Bůh." Eva naslouchala hadovu tlumenému hlasu. Podívala se na ovoce. A zapomněla, jak dobrý a laskavý je Bůh. Chtěla být stejně chytrá jako je on. Chtěla dělat to, co sama dělat chce. Eva natáhla ruku a utrhla ovoce. Začala ho jíst a dala také Adamovi. Od té chvíle se věci daly do pohybu špatným směrem.

Bůh věděl, co Adam a Eva udělali. Nikdo před ním nedokáže něco skrýt. Adam a Eva už nebyli Boží přátelé a on je poslal pryč. Museli opustit zahradu Eden, kde byli tak šťastní, kde se procházeli a hovořili s Bohem. Anděl s mečem stál na stráži, aby se nikdy nemohli vrátit zpátky. Teď museli tvrdě pracovat, tak tvrdě, že je celé tělo od únavy bolelo. Poznali, co to je bolest. Nejhorší ale bylo, že se naplnilo strašné Boží varování: věděli, že až zestárnou, zemřou.


STVOŘENÍ SVĚTA SHRNUTÍ

31. srpna 2015 v 17:27 |  STARÝ ZÁKON
Genesis 1:1 - 2:4
Úplně na počátku, ještě předtím, než měl svět tvar, byla všude naprostá prázdnota. Byla větší tma a větší chaos než za té nejbouřlivější noci na moři.
Uprostřed toho chaosu řekl Bůh: "Ať je světlo!" A ihned zazářilo světlo - jasné, čisté a nádherné. "To je dobré," řekl Bůh. "Světlo nazvu dnem a tmu nocí." To byl první den stvoření.
Druhý den Bůh vytvořil nebe, které se klene nad zemí, a třetí den oddělil zemi od moře. "Tak se mi to líbí," prohlásil Bůh. "A teď si přeji, aby se všude na zemi rozrostly nejrůznější rostliny." Vyrostla vysoká tráva, vykvetla a objevila se na ní semínka. Stromy se natáhly až k nebi a otevřely své květy světlu. Okvětní lístky pak opadaly a na stromech začalo dozrávat ovoce. "S tímto dnem jsem spokojený," zhodnotil ho Bůh. Čtvrtý den Bůh vytvořil jasné slunce, aby svítilo během dne, a noc osvětlil zářivým měsícem a hvězdami. Když pak rudozlaté slunce vstalo nad pátým dnem, řekl Bůh: "Chci, aby moře byla plná živých tvorů." Jen co to dořekl, objevili se nejrůznější vodní živočichové: plavali, potápěli se, vyskakovali nad hladinu a vrhali se do hlubin. "A teď si přeji, aby i vzduch byl plný živých tvorů," zvolal Bůh. A náhle tu byla celá hejna ptáků a jejich křídla vířila vzduchem. Cvrlikali, štěbetali, zpívali a pípali.
To všechno bylo velice dobré. Boží dílo ale ještě neskončilo.
Šestý den od stvoření světa začal úchvatnou písní: všichni ptáci vítali východ slunce. Bůh pošeptal zemi: "Chci, abys zajišťovala dostatek potravy i domov pro všechna zvířata, která stvořím. Travnaté pláně budou patřit bizonům, rejsci se budou ukrývat v tajných norách a tygři ve stínech pralesa. Stáda budou chodit k tůním." Bůh pak stvořil všechna zvířata. Každé mělo svůj vlastní tvar těla i zbarvení, svou vlastní divokost i moudrost.
"A teď je na čase stvořit člověka," řekl Bůh. "Lidé budou mými dětmi a já jim svěřím do péče vše, co jsem stvořil. I oni budou mít děti a časem osídlí celý svět. Ať půjdou kamkoli, svět jim bude poskytovat dostatek všeho, co budou potřebovat."

Když bylo stvoření dokončeno, Bůh se podíval na celé své dílo. Měl z něj velikou radost. Sedmého dne si Bůh odpočinul. "Sedmý den bude zvláštní," řekl Bůh. "Bude to den odpočinku."


7.DEN STVOŘENÍ - VŠE HOTOVO, DEN ODPOČINKU

14. srpna 2015 v 11:49 |  STARÝ ZÁKON
Genesis 2:1-4
Když bylo stvoření dokončeno, Bůh se podíval na celé své dílo. Měl z něj velikou radost. Sedmého dne si Bůh odpočinul. "Sedmý den bude zvláštní," řekl Bůh. "Bude to den odpočinku."

Sedmý den Bůh odpočíval. Tím nám ukazuje, že je správné si po práci odpočinout. To můžeme dětem připomenout, když si třeba odpoledne nechtějí jít lehnout . Bůh chce, abychom odpočívali, protože je to pro naše tělo a mysl důležité. Jen si musíme dát pozor na to, abychom neodpočívali až moc. I tady - jako jsme to viděli u celého stvoření - platí, že je nezbytné najít tu správnou rovnováhu.


6.DEN STVOŘENÍ - ZVÍŘATA A ČLOVĚK

12. srpna 2015 v 14:53 |  STARÝ ZÁKON
Genesis 1:24-27
Šestý den od stvoření světa začal úchvatnou písní: všichni ptáci vítali východ slunce. Bůh pošeptal zemi: "Chci, abys zajišťovala dostatek potravy i domov pro všechna zvířata, která stvořím. Travnaté pláně budou patřit bizonům, rejsci se budou ukrývat v tajných norách a tygři ve stínech pralesa. Stáda budou chodit k tůním." Bůh pak stvořil všechna zvířata. Každé mělo svůj vlastní tvar těla i zbarvení, svou vlastní divokost i moudrost.
"A teď je na čase stvořit člověka," řekl Bůh. "Lidé budou mými dětmi a já jim svěřím do péče vše, co jsem stvořil. I oni budou mít děti a časem osídlí celý svět. Ať půjdou kamkoli, svět jim bude poskytovat dostatek všeho, co budou potřebovat."
Když bylo stvoření dokončeno, Bůh se podíval na celé své dílo. Měl z něj velikou radost.



5.DEN STVOŘENÍ - VODNÍ ŽIVOČICHOVÉ A PTACTVO

11. srpna 2015 v 17:47 |  STARÝ ZÁKON
Genesis 1:20-23
Když pak rudozlaté slunce vstalo nad pátým dnem, řekl Bůh: "Chci, aby moře byla plná živých tvorů." Jen co to dořekl, objevili se nejrůznější vodní živočichové: plavali, potápěli se, vyskakovali nad hladinu a vrhali se do hlubin. "A teď si přeji, aby i vzduch byl plný živých tvorů," zvolal Bůh. A náhle tu byla celá hejna ptáků a jejich křídla vířila vzduchem. Cvrlikali, štěbetali, zpívali a pípali.
To všechno bylo velice dobré. Boží dílo ale ještě neskončilo.


4.DEN STVOŘENÍ - SLUNCE, MĚSÍC, HVĚZDY, OBDOBÍ A DNY

9. srpna 2015 v 17:20 |  STARÝ ZÁKON
Genesis 1:14-19
Čtvrtý den Bůh vytvořil jasné slunce, aby svítilo během dne, a noc osvětlil zářivým měsícem a hvězdami.

Tento den je velice zajímavý a významný. Bůh stvořil světlo už první den, ale až čtvrtý den stvořil slunce, které vytváří světlo tak, jak ho známe dnes my. Je to úžasná připomínka toho, jak je Bůh mocný, když až do čtvrtého dne vytvářel světlo jen sám ze sebe.


Kam dál